“Za pasem nebo na paži má vytuněný telefon s nejméně třemi sportovními aplikacemi. Pro porovnání získaných dat, nebo co kdyby náhodou některá z nich spadla! Přípravě běhu věnuje více času než běhu samotnému. Než vyběhne, sdělí své sportovní úmysly všem přátelům na všech sociálních sítích. Na lavičce před domem se “čekne” přes Foursquare, zběsile loví signál GPS a pět minut zapíná všechny aplikace.Po dvou kilometrech pauzuje aktivitu. Přes Instagram pořizuje foto důkaz, že sportuje a obratem fotografii posílá na Facebook, Twitter a další sociální sítě...”
Lehce nadnesené, ale věřím, že pár z vás se v tom taky najde. Obzvlášť ti, kteří nenápadně přikyvujete hlavou nebo vám při čtení ucukávají koutky;) Zkrátka před během sladit do barvy oblečení, mít dostatečně nabitou baterku na iPhonu, zapnout alespoň jednu aplikaci moniturující mé snažení, nasadit sluchátka a nazout tenisky. Pak už konečně můžu taky vyrazit. A pokud po cestě vidím něco zajímavého, co by zajisté obohatilo moji galerii na Instagramu, neostýchám se zastavit, fotit a až pak pokračovat vesele dál. Takhle mě to zkrátka baví.
Není tomu tak dávno, co jsem samotné běhání neměla vůbec v lásce. Asi pozůstatek ze školních let a smíšené vzpomínky na tělocvikářky teoretičky, co celou třídu hnaly za výsledky podle atletických tabulek. S postupem času a nasbíranými vráskami (nejen) z prvních lásek jsem přišla na to, jaký je běh skvělý kamarád. Nemusím vůbec mluvit (asi bych to navíc stěží udýchala) a přesto mi vždy pomůže. Parádně si pročistím hlavu.
Díky běhání jsem taky poznala nová zákoutí (nejen) Prahy, našla společnou řeč s novými přáteli a známými. A když mi má oblíbená aplikace Nike+ nedávno ukázala překonanou hranici uběhnutých 300 km, nestačila jsem se divit a hrdě se plácala po rameni. (Ano, musím se pochválit. Nikdo jiný to za mě totiž neudělá.)
Jasně, praví běžci se mi možná smějí. Nepotřebují k běhu smartphone, nepořizují si z běhu fotky a 300km pro ně není žádná vzdálenost. Ale co už. Každý máme svůj styl. A my, běžci-geekové, navíc ješte vzpomínky zdokumentované všude, kam se podíváme!
A co dělám, když mi dochází motivace k dalším běhům? Dřív jsem “utíkala” do obchodu pro nové tričko, kraťasy nebo alespoň ponožky, popřípadě doufala ve shozené nějaké to deko. To se vždycky hodí. Nedávno jsem se ale přihlásila na svůj první závod - We Run Prague. Tak mám další motivaci alespoň do konce prázdnin. Přeci se nedoplazím do cíle jako poslední...
Jo a holky, kdyby nic z výše uvedeného nezabíralo, zkuste ještě toto:
“Run like Channing Tatum is waiting for you at the finish line." ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat